web pro lidi s láskou ke starým autům

web pro lidi s láskou ke starým autům

Praga RND

Praga RND byl první náklaďák v mé sbírce. Moje Praga RND byla vyrobena v roce 1950. Její první štací byl Severostav n.p. v Mimoni. V roce 1958 přešla so správy Stavokombinátu Liberec, kde byla provozována až do roku 1975, kdy ji koupil pan Chybík z Liberce do soukromého vlastnictví. Další přesun se konal v roce 1980 a to již do obce Radimovice (pro upřesnění je to obec asi 20 km od Liberce a je hned vedle zámku Sychrov), kde jsem ji objevil. Patřila panu Rozkovcovi seniorovi, který ji později přepsal na syna.

Tento syn ji ale bohužel prodal jednomu podivínovi ze stejné vesnice, který shromažďuje všechno co jezdí na jednu velkou zahradu a tam to nechává na dešti postupně umírat. RND byla jen část pokladu, který se ukrývá ve stodole pod čtyřmi metry sena. Na zahradě o ploše asi půl hektaru se rozpadá několik V3esek, S pětky, dva garanti, škoda sedan apod. A ve stodole? Prý tam jsou schovaná auta a motorky tak z roku 1930, jenže dnes už z nich asi nic nebude.

To, že mi prodal RND byl asi malý zázrak, alespoň jeho syn to tak okomentoval. Zájemců o všechna ostatní auta bylo prý nespočet a on nikdy nic neprodal. Škoda, mohlo být o pár veteránů na světě víc. Ale občas ho docela chápu, zejména když se setkávám s překupníky.

A teď již ke zmíněné pragovce: stav ve kterém jsem ji našel byl opravdu žalostný, nejméně deset let nejezdila. A naposledy jela za traktorem, když jí táhli. Za jejím majitelem jsem byl asi desetkrát, než jsem ho usmlouval, že ji prodá. Nakonec jsme se dohodli na ceně 20 000 Kč a na datu transportu.

Vše mělo proběhnout 17.11.2003. Půjčil jsem si traktor a brzy ráno jsem pro ní vyrazil. Můj taťka s bráchou jeli napřed autem. Pan Šulc slíbil, že bude vše připravené, ale neměl jsem mu věřit. Místo toho se mu povedlo pouze vytrhnout již tak shnilé dveře u řidiče a tím to skončilo. Po několika hodinách práce se nám povedlo dostat auto do  stavu aby šlo alespoň táhnout na tyči. Během doby co jsme se chystali, tak pan Šulc ještě objevil nový chladič, blatník a masku, což oceňuji.

Jak auto stálo a jak vypadalo jeho odtažení do Jabkenic je vidět na fotkách.

Renovace (17.11.2003 – červen 2004)

Týden po transportu jsem se naivně pokoušel uvést auto do stavu aby bylo schopné alespoň popojíždět. Veškerá snaha však skončila bez výsledku. Nakonec jsem vymontoval vstřikovače a žhavící svíčky a zjistil hlavní příčinu problému. Další víkend po montáži již seřízených vstřikovačů s novými tryskami jsem s autem zvládl zajet na zahradu, kde začala jeho renovace.

Nejprve jsem začal s dřevěným valníkem. Celá konstrukce byla v takovém stavu, že nebylo reálné ji renovovat. Tak, až na díly, které jsem si schoval, abych měl předlohu pro novou konstrukci, šlo všechno do kamen.

Dále přišla na řadu kola. Z totálně shnilých plášťů jsem vysvobodil ráfky a nechal je obrokovat.

Taťkovi se podařilo sehnat zánovní pláště, alespoň bylo o jednu starost méně.

Pak jsme shodili zadní nápravu a kompletně odstrojili zadní partii žebřinového rámu.

Všechny komponenty jsem obrousil, co bylo třeba, jsme zrepasovali, opatřili základním nátěrem.

Dále přišla na řadu kabina a motor.                                                                                                                                         

U kabiny jsme udělali téměř kompletní výdřevu. Vyvařili jsme a nahradili všechny shnilé plechy.                                       

U motoru jsme narazili na další problém, předchozí majitel si myslel, že důvodem, že se auto stále vaří je zanesený        chladič. Důvod byl , ale jiný: prasklé obě dvě hlavy válců. Naštěstí se nám je po čase podařilo sehnat. Udělali jsme na      nich sedla a ventily, nechali vyrobit nové těsnění a zanedlouho motor běžel.                                                                        

Během jara 2004 dostalo auto nový lak a v červnu jsme vyrazili na první zkušební jízdu. Jediné co se nám nepodařilo    opravit byli zadní blatníky, z toho šrotu to prostě nešlo.                                                                                                          

Nový lak  (červenec až září 2017)                                                                                                                                        

Mezi roky 2004 a  2010 bohužel musel být RNdˇák  nějakou dobu na dešti a to se na něm zásadně podepsalo.                

S ohromným štěstím se mi v létě 2016 podařilo sehnat zadní a přední blatníky a již dříve jsem ve šrotovišti odhalil            nádherné dveře a tak jsem se rozhodl, že auto dostane nový lak a vyměním ty díly, které byli hodně vařené a po těch pár letech se začala objevovat koroze.                                                                                                                                          

Již poučen jsem na tuto renovaci použil epoxidovou základovou barvu, tak snad to už bude na věky.                                  

Auto dostalo, trochu jinou barevnou kombinaci, jak je zřejmé z fotek.